je pradávný zvyk, jehož  historie sahá až do doby halštatské (7.stol.př.n.l.- rok 450 n.l.) a keltský svátek (Beltine), který se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Dříve při něm lidé ohněm zaháněli démony a zlé duchy létající povětřím, oslavovali plodnost Matky Země a svoji. Používali k tomu různé magické prostředky. Tuto noc se radovali, nevázaně bavili. Posvátný oheň, přes který skákali, zničil vše staré a špatné a otevřel cestu novému létu, novému životu. Oslavy přírody byly později velmi silně ovlivněné křesťanstvím. Církev je nazvala Filipojakubskou nocí (podle svátku svatých Filipa  a Jakuba,jež podle starého kalendáře připadl na 1. květen) a všechny magické rituály připsala temné moci ďábla, uskutečňované prostřednictvím čarodějnic.

Čarodějnice ale nepředstavují jen ošklivé zlé babizny,které svými čáry uhranou a uškodí tak,jak nám předkládala církev nebo jak je známe z pohádek.

I v dnešní době mezi námi žijí krásné čarodějnice-moudré ženy. Znají tajemství bylin,drahokamů,kamenů, kovů,barev,vůní,vesmíru...

Milé dámy, přiznejte se, každá z vás alespoň jednou čarovala - určitě jste okouzlila svého muže! Naštěstí teď už inkvizice nehrozí,takže můžeme vesele vyrazit poslední dubnovou noc na čarodějnický sabat!